Jestliže bylo dříve běžné skládat hudbu pro Boha a panovníka, tak vídeňský klasicismus od této tradice upouští a jeho zástupci komponují pro široké publikum. Mimo to se v té době formuluje trh pro volně tvořící skladatele, a Haydn toho umí dobře využít. Nově vznikající hudební nakladatelství mu umožňují skládat svobodně a prodávat svá díla mezinárodním zákazníkům.

Když si uvědomíme, že Haydn vyrůstal ve velmi skromných poměrech, podařilo se mu dosáhnout obdivuhodné kariéry. Čtyři domy, ve kterých kdysi bydlel, jsou vyobrazeny po levé straně a krásně ilustrují jeho vzestup. Vyrůstal v jednoduchém venkovském domě v dnešních Dolních Rakousích jako syn prostých služebných u hraběte Harracha. Brzy se ukázalo, že chlapec je velmi nadaný, a tak malý Joseph po základním hudebním vzdělání u svého strýce odjel do Vídně do Katedrály sv. Štěpána jako sborista. Poté, co se dopustil nešťastného žertu a kdy mu také začal mutovat hlas, své místo ve sboru ztratil. Následovaly nuzné roky, kdy mladý Haydn živořil a nemohl si dovolit nic lepšího než podkrovní pokoj v Michaelerhaus. V domě však poznal lidi z lepších kruhů, kteří mu pomohli: habsburského dvorního básníka a operního libretistu Pietra Metastasioa, jehož se stal sluhou a žákem, a hlavně kněžnu Esterházy, u jejíchž synů se brzy opět našel jako dvorní skladatel. Zámek Esterházy v Eisenstadtu vidíte na třetím obrázku. Ve službě knížete Mikuláše I., kterého vidíte vyobrazeného nad královskými nosítky v levém rohu místnosti, mohl Haydn celých 30 let rozvíjet své hudební umění. Díky slušné penzi a dvěma velmi úspěšným koncertním cestám do Londýna, si na stáří mohl dovolit i vlastní dům – poslední zde vyobrazená budova stojí mimochodem dodnes a můžete ji navštívit (Wien Museum – Haydnův dům).

Jak si můžete povšimnout na exponátu na přední stěně místnosti, Haydn byl nanejvýš disciplinovaný člověk, který každodenně dodržoval velmi přísný režim. Díky této své dokonalé organizovanosti se mu dařilo kromě vykonávání řádného zaměstnání u knížete získávat i hudební zakázky, a mezinárodně se tak etablovat. Své dobré pověsti dostál i v Anglii, kde se během koncertních turné stal hvězdou londýnské hudební scény. V Anglii samozřejmě také našel inspiraci pro svou práci: melodie pro Rakouskou císařskou hymnu vychází údajně z anglické hymny „God save the king“ a i původní text Leopolda Haschky připomíná svůj anglický protějšek. Čas strávený v Londýně inspiroval Haydna i k napsání nejznámější skladby „Stvoření“. Scéna za smyčcovým kvartetem zobrazuje uvedení oratoria na počest Haydnových 76. narozenin, napravo pak vidíte obrázek znovu, včetně podrobného popisu.

Na tehdejší poměry se Haydn dožil požehnaného věku, nicméně v posledních letech svého života už nemohl komponovat. Poslední Haydnův smyčcový kvartet op. 103, „moje poslední dítě“, jak sám řekl, sestává pouze ze dvou vět. Jeho notový zápis najdete ve vitríně. Místo konečné části byla vložena Haydnova poslední navštívenka: „Pryč je všechna moje síla; jsem stár a sláb.“