Německému fyzikovi Augustu Kundtovi (1839–1894) se již v roce 1866 podařilo zobrazit zvukové vlny.

Kundtova trubice umožňuje vidět stojaté vlnění. Korkový prach uvnitř skleněné trubice je rozpohybován intenzivní zvukovou vlnou. Od zdroje zvuku postupuje vlna na druhý konec trubice. Tam se odrazí a šíří zpět. Složením původní a odražené vlny dostáváme takzvané stojaté vlnění. Při něm vlna – viditelná díky korkovému prachu – nikam nepostupuje, „stojí na místě“. Důležitými body stojatého vlnění jsou uzly pohybu částic a kmitny pohybu částic. Ve stojaté vlně se kmitny a uzly pravidelně střídají.

Zde je korek nahrazen speciální tekutinou.

Díky této trubici je možné pozorovat pohyb zvukové vlny ve vzduchu i přesto, že samotný zvuk je pro nás neviditelný:

  1. Od zdroje zvuku postupuje vlna do trubice. 
  2. Na konci trubice je odražena díky plochému povrchu – tzv. razítku.
  3. Odražená vlna má v určitých frekvenčních rozsazích takzvanou opačnou fázi.
  4. Příchozí i odražená vlna musí mít téměř stejnou intenzitu.
  5. Pokud se jejich intenzita a fázový posun shodují, vytvoří se stojatá vlna.

Při našem experimentu k tomuto jevu dochází v následujících frekvenčních rozsazích:

  • 165 Hz – 90-100%  hlasitosti 
  • 330 Hz – 90-100%  hlasitosti 
  • 445 Hz – 90-100 %  hlasitosti 
Složené vlnění

Když se několik vln překrývá, lze pozorovat další jevy:

Příklad: Pokud hodíte současně dva kameny do vody, můžete vidět, že se výsledné kruhové vlny pronikají navzájem, aniž by se rušily. Toto platí pro všechny typy vln.

Jednotlivé vlny sebou navzájem pronikají, aniž by se navzájem narušovaly.

Tento jev v případě vln o stejné frekvenci nazýváme interference.

V důsledku interference vlnění dochází v některých místech ke zvýšení a v některých místech ke snížení výsledné amplitudy. 

Výsledkem tohoto stavu tedy je:

Zesílení

Pokud se setkají dvě vlny (o identické nebo podobné fázi) ve svém kladném či záporném maximu, dojde k vytvoření silnější amplitudy – tedy zesílení. 

Zeslabení či utlumení

V případě, že se setká vlna s kladným směrem amplitudy s vlnou se záporným směrem (fázový posun mezi vlnami je lichý násobek poloviny vlnové délky) dojde k utlumení výsledné amplitudy – výsledek je totiž součtem tohoto kladného a záporného směru. V případě, že nejvyšší hodnota amplitudy jedné vlny odpovídá nejnižší hodnotě amplitudy vlny druhé, dojde k úplnému utlumení výsledné vlny.